sAMO
I
Odpočítávání pozpátku
stopami zbylých kroků a nejistota,
nejistota těch správných bot.
Neznalá minulých prahů a jejich tradice,
pohrávám si s nevědomostí z dlaně do dlaně,
jakoby mohlo jít ještě o něco, co by se dalo uchopit.
II
Obepnutý svetr kolem stále hubenějšího těla.
Možná až budu na vlas,
na vlnu, kterou je spletený ten svetr,
uvědomím si, že po některých věcech je zbytečné plakat.
Protože nejsou na nic jiného, než k pláči.
A snaha dát jim nový smysl,
je jako povzdychnout si: „Jak krásně by se dalo o některých věcech plakat.“
III
Možná až budu na vlas, na vlnu,
budu si pohrávat sama se sebou z dlaně do dlaně,
jako bych mohla být něčím,
co by se dalo samo sebou uchopit.
|