Synergie
Když se dva prvky setkají takovým způsobem, že velikost toho, čeho mohou dosáhnout společně, mnohonásobně přesahuje součet toho, čeho by dosáhly každý zvlášť, vzniká synergie.
Synergetické interakce přinášejí nápady a inspirace, vytvářejí volnou energii pro další růst a zjemňují komunikaci a vnímání..
Jak říká starý čínský text:
„Čistota mysli, která vznikla na základě toho, co je správné, může svět změnit a zdokonalit.“
Zakynthos 16.9.03
Toto je moje zamyšlení nad různými věcmi, ale především nad láskou a nad tím, proč je dnes tak nesnadné najít své druhé já. Úvodní citát je to, co mi mluví z duše. Toto by mělo být v každém vztahu. Pokud to tam není, pak je lepší zůstat sám…
Čtu knížku od Richarda Bacha „Most přes navždy“. Je to o hledání životní dokonalé družky. Existuje někdo takový? Možná, že při tomto našem hledání zapomeneme nebo mineme skutečnou živou osobu, která by to mohla být.
Lidé znají . Mnoho lidí, kteří píší duchovní literaturu, píšou ve svých knihách pravdu. Je to věta – slovo, jen tak vložené v textu. Vím, že to je pravda. Možná, že oni si to ani neuvědomují. Ráda píšu.
Miluji i moře. U moře je krásně. Je to úžasné propojení s přírodou a s planetou Zemí. Hledání dokonalé bytosti, druhého já. Se strachem to nelze. Pokud má někdo strach, nikdy tuto bytost nalézt nemůže, protože i když jí najde, nevidí jí. Toto já vím, ale strach nemám. Tak proč toho svého druha, své druhé já nemohu najít? Možná, že jsem ho našla? Možná, že už jsem ztratila svoji víru. Proč ale?
Proto, že jí ztratilo tolik lidí a přestali jí vůbec hledat. Asi ano. Je to dlouhá, dlouhá cesta? Ne není. Ve věčnosti je to pouhý zlomek. Ti, kteří mají ve svém srdci strach, málokdy vidí naději a budoucnost. Je to jejich volba. Já však vidím plno krásy. Nemám ráda lidi, co se bojí a neumí se postavit překážkám. Nikoho z těchto lidí bych si za svého životního druha, přítele nevybrala.
Již jsem prošla mnoha staletími a setkala se s mnoha bytostmi. Vím, že mezi nimi jsi byl i Ty. Jsi však stále zde? Měl jsi mnoho podob, jako i já jsem je měla. Vím, že se jednou znovu setkáme. Neznám však dobu a ani místo, kdy to bude.
Pravda. Pojednání o pravdě. Jakmile se bytost začne uchylovat k nepravdě, ke lži, začne snižovat svoji velikost a svoje schopnosti.
Láska – strach.
Strach k někomu se přiblížit. Někoho milovat. Více se dívat kolem sebe. Být nejlepší přátelé, učit se od sebe a růst spolu. Těšit se z přítomnosti toho druhého. Číst myšlenky toho druhého. Někdy je lepší být sám. Dva balónky – ne 2 závaží. Co když však jeden je jako balónek a druhý ne. A tomu prvnímu se nepodařilo uzdravit nebo znovu probudit život a lásku v tom druhém. Je to proto, že se setkali ve špatném čase? Ne nemyslím si to. Nic se neděje bez příčiny. Pokud změníme úhel pohledu. Měli se setkat a něco si dát. Mohli spolu zůstat, ale nezůstali. Chce se to dívat a najít si v tom druhém něco, co se nám líbí a vyhovuje nám. Ale my vlastně stále hledáme, nalézáme, učíme se to, co již známe. A zase zapomínáme a odcházíme a zase hledáme.
Co ale všichni hledají?
Myslím si, že většina nebo menšina bytostí si tak trochu vzpomíná nebo pamatuje to, co kdysi byli. Dokonalé bytosti. Vše, co chtěli. Pouze bytí. To splynutí a úžasný prostor. To, že jsi mohl být, co jsi chtěl.
Já mám podobný pocit u moře. Proto moře miluju. V moři mám pocit úžasné volnosti a svobody a splynutí. Jsem hodně v prostoru. Lze to vyzkoušet. Kde nebo v jakém místě je vám příjemně? Tak tam jděte a chvíli tam setrvejte.
Mě přijde pobyt v moři naprosto přirozený. Ne tak ve sladké vodě, jen v moři. Zde je velký prostor. Velký, neomezený prostor.
Láska – nenávist. Dvě strany jedné mince. Nic není více než to druhé. Žena – muž. 2 póly. Dobro a zlo. Každý vztah je pouze o tvoření. Nic víc, nic míň.
Buď se tvoří a je tam. Nebo se netvoří a pak vztah není. Nějakou dobu lze mít vztah bez tvoření, ale doopravdy to nikdy žádný vztah nebyl. Většina lidí má pouze pseudo vztahy. Nezná ani nechce znát toho druhého.
Já jsem se rozhodla mít vztah, kdy tvoří a učí se oba nebo pak být sama. Protože to mezi tím mi nepřináší radost a není to můj cíl.
Cítím uvolnění, když jsem to sepsala.
Smutno mi bylo, protože jsem přistoupila na něco, co jsem nikdy nechtěla. Není to ničí chyba nebo vinna, ale je to tak. Lidé se schovávají za plno věcí. Že někdo není ten pravý, nemá dlouhé vlasy nebo nohy nebo … plno výmluv. To jsou jen slova.
Oni mají doopravdy strach. Toť vše. Ale my ostatní se tím nesmíme nechat zmást nebo tomu věřit. To nás pak může zranit. I když zraníme jen sami sebe. A já tohle nechci. A ani nechci, aby někdo jiný zraňoval sám sebe. Proto toto píšu.
Možná, že to bude trochu zmatené.
Pokud to někomu alespoň trochu pomůže na jeho pouti, budu moc ráda. Kdo si chce nechat svůj strach, ať si ho nechá, ale ať nezraňuje ostatní.
A na závěr ještě jeden citát od R. Bacha:
„Když se spolu dva lidé nudí, není to tím, že jsou fyzicky spolu. Je to tím, že jsou mentálně a duševně rozděleni.“
Dana Angels
|