SNAD ZÍTRA . . .
Ospalé oči dnešního rána
nasáklé šedým popelem
padají kamsi do neznáma
a já přihlížím
z masky pod čelem ----
V uších mi vříská opilá lenost
bolí mě v kříži a nemravně loupe
V dřevěné hlavě bývalá radost
se v mastné louži štítivě koupe . . .
---- Za oknem vrabec
přistál na javoru ----
Závidím mu mladou jiskru
v oku
Snad zítra
budu mírně schopný
pohovoru ----
a skvělou atrakcí
po tvém ladném boku . . .
nemravne loupe :)
názov úplne vystihuje ležénosť, s akou je to podané