|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Na začátku byl "človíček"
Autor: karbo (Občasný) - publikováno 19.8.2005 (18:08:25)
|
|  |
Zdrobněliny k naší mateřštině neodmyslitelně patří. Jejich hlavní náplní je označovat věci či bytosti malé, milé, roztomilé, příjemné apod. V českém jazyce mají slova zdrobnělého charakteru ještě druhotný význam, a tím je vyjádření citového obsahu ve vztahu k námi popisovanému objektu. To pochopitelně úzce souvisí s jejich prvotní funkcí, která ovšem při tvorbě „moderních“ zdrobnělin, typickým příkladem je odvozenina od slova rok růček, zcela mizí. Zdrobnělé odvozeniny, které vzniknou pouze na principu druhotné funkce, postrádají svou plně obsahovou platnost a ve významovém spektru se z nich stává jakási hantýrka, módní výstřelek. Tím pádem se dostávají za spisovnost českého jazyka a můžeme je označit jako ilegální zdrobněliny. Je sice pravdou, že za hranicí spisovnosti se ocitá kde co, ovšem ilegální zdrobněliny mají stále schopnost vypovídat tzv. dvojím způsobem. V takovém případě musí zcela logicky nastat jejich funkční posun. Hlavní náplní se tedy stává citová zabarvenost a vedlejší vypovídací schopnost nám mnohé odhalí o osobě, která tyto výrazy používá. Není hodno zapomenout na další velmi důležité užívání ilegálních zdrobnělin. Odvozeniny typu kamarádíček, zlodějíček apod. se užívaly ve 20. a 30. letech v pokleslé literatuře, například detektivní příběhy z prostředí žižkovské galerky. Jejich významový potenciál se tedy dá obrátit proti původnímu významu, pokud se vhodně použije.
V českém jazyce existuje zvláštní druh slov, která na první pohled vypadají jako zdrobnělé odvozeniny, ovšem jejich popisný význam se přímo vztahuje na pojmenování onoho objektu bez jakéhokoliv zabarvovacího charakteru, ačkoliv název mohl vzniknout na základě podobnosti, ať už funkční nebo vzhledové, nezdrobnělého výrazu. Například se jedná o: hřebíček (koření), kolečko (zednická/zahradnická pomůcka na převoz těžkých materiálů), kalhotky (dámské spodní prádlo), měsíčky (menstruační cyklus), motýlek (součást pánského společenského oděvu), rakvička (sladký pokrm), lavička (místo veřejného odpočinku).
Skupinu původních zdrobnělých odvozenin, které se naplno zabydlely v učebnicích české gramatiky, můžeme označit jako legální zdrobněliny. Z praktického příkladu vyplyne o jaký typ se jedná: talířek, lžička, vidlička, sklenička, kávový mlýnek, vánoční stromeček, dlaždička, knížka, hodinky apod. Funkce takových výrazů je prostá a souvisí se zjednodušením komunikace mezi lidmi při popisu věcí. Bylo by jistě velmi náročné, kdyby se žádalo o dezertní talíř nebo kávovou lžíci.
Další druh legálních zdrobnělin tvoří slova, která mají vyjadřovat citovou náklonnost k označované bytosti. Z tohoto slovního spektra, u kterého si plně uvědomujeme, že užíváme zdrobnělých výrazů, se zřejmě zrodil onen nešvár ilegálních zdrobnělin, jelikož tato označení v sobě nesou pouze význam citového obsahu a užívají ho zejména děti. Opět praktický příklad: maminka, tatínek apod., pejsek (obecně všechna domácí zvířátka), miláček (obecně všechna označení pro zamilované osoby).
Speciální množinou zdrobnělých odvozenin, pohybujících se na okraji mezi legalitou a ilegalitou, jsou tzv. semilegální zdrobněliny. Sem patří zejména zažité zdrobnělé výrazy, které doplňují místní dialekt. Praktický příklad: lednička, lesbička, sluníčko, kafčo, v dnešní době dosti oblíbené pivko apod.
Ilegální zdrobněliny se dělí do dvou skupin. Obě se sice zakládají na stejném principu, avšak liší se účelem použití.
První reprezentují výrazy typu: šéfík, doktůrek, manžílek, ženuška a jim podobné. Tyto odvozeniny se používají za účelem „odformálnění“, uživatel se tak snaží vytvořit přístupnější a milejší vztah k osobám, které jsou na společenském žebříčku výše postavené či mají nějaký úřední status.
Základním pilířem druhé a nejobsáhlejší skupiny jsou zdrobněliny: lidičky, lidinky, človíček. Tyto odvozeniny mají v popisu práce označovat blízký okruh přátel, kteří jsou „v pohodě“, tedy zejména adolescentů. Bezprostřednost a jistá míra „originality“ daly podnět k masovějšímu rozšíření těchto výrazů. Oblíbenost ilegálních zdrobnělin velmi brzy začala nabírat na síle a komunita lidiček, potažmo človíčků, začala zdrobňovat i oslovení: ahojky, ahojda, čauky, nazdárek, zdárek. Ve společnosti s věkovým rozpětím od 15 – 25 let se tyto „pohodové“ a „bezkonfliktní“ pozdravy uchytily snad ještě dravějším způsobem než samotné pilíře této mluvy. Prakticky každý, ačkoliv nemusí být „vyznavačem“ lidiček a človíčků, dnes používá tato osloveníčka. Konečná fáze, kdy se podstatná část komunikačních schopností orientuje na užívání zdrobnělin, je nejčastěji reflektována slovními obraty typu: pohodička, klubík, filmík, kapelka, kytička, autíčko, koncertík, čísílko, čajík, cigaretka, záchůdek, compík a mnoho dalších. V těchto ilegálních prostorách se dá zdrobnit jakékoliv slovo. Účel za jakým jsou používána je jednoznačný, mají navozovat pocit pohody, umocnit skvělou atmosféru, kterou s sebou popis objektu přináší. Jejich druhotná funkce, tedy že leccos vypoví o člověku, který výraz použije, zde plně koresponduje s prvotní: Člověk je prostě „v pohodě“, „žádný problémy sobě ani ostatním“, „se všema chci vyjít“. Zejména uživatelky se tak snaží navodit dojem, že jsou „sluníčka“ a „květinky“.
Nesmíme opomenout, že ilegální zdrobněliny se pomalu dostávají i do vulgární češtiny, je ovšem velmi složité zjistit, zdali termíny čůráček, debílek, kretének, hovínko mají funkci zmírňující či naopak.
Jaké problémy s sebou přináší rozšiřující se ilegální zdrobněliny bych rád uvedl na praktickém příkladě: Představme si slovní spojení ‚geniální dílko‘ (obor literatura). Vzhledem k tomu, že dílko se dá významově vymezit jako krátký literární útvar či jako nenáročný, plytký literární počin, logicky by se neměl v jedné větě potkat s přídavným jménem „geniální“, které označuje něco velkého, obsahově jedinečného. Z tohoto důvodu musíme nutně vycházet z toho, že dílko v tomto případě znamená plytký literární počin, jelikož v případě užití adjektiva „geniální“ se o rozsahu nemluví, poněvadž je to bezpředmětné. Pokud tyto protichůdné informační nositele dáme k sobě vznikne oxymóron a z toho může vyplynout komunikační nepochopení.
Pro mnohé zůstává otázkou, kde se to v těch lidech bere. Snad odezva na americké „free and cool“?
Ve velkém množství se těchto výrazů užívá při všelijakých internetových debatách, kde se člověk snaží ukázat svou hodnou tvář a své dobré srdce?
Kde si snaží zpříjemnit pobyt v chladných místnostech bez stěn s cizími tvářemi bez obličejů?
|
|
|
