všem co byli,jsou či budou,někdy sami

 

 

kde majestátně a tiše

sup krouží

je cítit konec,

marný boj,

zoufalá snaha,

prázdný pohled nikam

a sním

bezbolestný

pud sebezáchovy,

co chrání

před šílenstvím

na poslední chvíli...

 

kde zabijácky a zbaběle

hyeny pobíhají,

krčí se  někdo sám,

neměl sílu a bez pomoci

nezůstal u svých,

kteří stojí opodál,

zatíženi pocitem

malého vítězství,

že oni v tom nezůstali...

 

kdo černý je mezi

bílými,

zůstává v koutě,

ponechán na pospas

soucitu a nenávisti,

bez možnosti obrany

proti

zvláštně ryzím„lidským“citům,

je zašlapanán obličejem

k zemi,

většinou která

ničím se nezasloužila

že je stejná...