je to už kdysi, co toužil jsem dobýt svět
souřadnice zdály se být krátké
a Praha malá
střed tehdejšího světa
teď to nějak pálí
kovová slánka
v čajovně na Ostrožné
pod úrovní země
v Opavě u Minoritů
fontána pláče
po sté jsem odešel
- naposled
viděl jsem u břehu Anglie
římané pálí své lodě
nespatřit již její oči
když říká: táto
odplul jsem s Moravskými bratry
v pokleku s Wesleyem
mé Eldorádo
kde poklady nevykrádají zloději
smráká se nad Slezskem
zvedat ruce s letničními
navzdory lidskému rozumu
bych chtěl
čas roztloukly buchary z Ostroje
hvězdy mlčí, vždycky tomu tak bylo
Hrabyně cestou na Ostravu
tanky našich minulých bitev
to, co mám, vleze se to příruční tašky
v dobytčím voze budou mne vézt
daleko na východ
do gulagu mých vzpomínek
učňovských dní, tesklivých
roztoužených po vítkovských gymnazistkách
samota internátních dnů
temná jak mazut v dílnách na Karosy
a osnaté dráty a hlásky kozlovských kasáren
Libavská zima, cely pro otroky
básně plné křížů
ztroskotanci Spartakova povstání
možná uvěřím, že krok od této rozhledny
ponesou mně andělé
že to není jen trik
jak ve spleti uliček zkrátit si cestu
|