|
Vstoupila noha neznámá
do mého soukromí
nezvána.
Co s tím teď tady
udělám?
Nahá si před ní
připadám.
Koutek mých snů tak
vypleněn,
příběh mých nadějí
pošpiněn ...
S ní v koutě hanba
i za city
a divné, věru divné pocity.
(A přitom...
zamknout jsem v sobě
smutek chtěla,
všechna ta slova potemnělá,
a zkusit hledat další most
od sebe k druhým
i pro radost...
...snad tedy někdy příště...
Až všechnu tu hořkost
do dna si vypiju
a přes síto slov
...
v prach skane.
A chtělo by se dodat...
Tak promiňte,
ctěný pane,
že u mlčení nezůstane...
Však omlouvat se zloději
za špinavé ťápoty
ve světě mých nadějí ...?)
|
|
|