Možná ses někde zpozdil.

Když stavěli jsme domy

se slepými

okny.

- Když stojíme uvnitř

našich zdí

a v temných sklech

vidíme jen své

vlastní odrazy.

Naše tučnost

a sladkost zapomínání.

Vyběhneme někdy ven?

Za sladkostí

hučících úlů?

- Víš, co je soucit?

Myslím, že ne.

Spravedlnost, soucit, dobro

- jak vystupujeme a

sestupujeme po schodech

tak nekonečně, jak to

viděl Blake a několik dalších

ztracenců

tyhle sekyry staví zábradlí

k těm příkrým schodům.

Cesta ke kamenným sekyrám

- víš o ní něco?

Jsou zakopané

hluboko

ještě pod dnem

sklepení.

Otevřela jsem okno

včera večer.

Obří hrad tentokrát

sestoupal ke mně

ve mně.

Schoulená jak ptáče

které upustili do cizího

hnízda

jsem napsala

pár vzkazů

Tobě.