Jako tenkrát takhle odpoledne,
když malý chlapec
přiběhl zvenku domů do kuchyně,
zvenčí svítilo dovnitř slunce,
on si udělal vodu se šťávou,
zaklonil hlavu,
podíval se na rozzářené stromy,
nadechl vůni trávy
a hebkost nebe
a zhluboka a s rozkoší se napil.
A maminka za ním křičela:
vrať se včas domů,
na večeři ...
Domů .....

14.2. Léta Páně 2001