Až zítra jehla vnikne do tvé tenké žíly,
krev začne odkapávat do zkumavky,
aby z ní doktoři nádory odhalili
a nasadili ti dost smrtonosné dávky,
jsem příliš slabý, abych trpně čekal na výsledky,
raději bych kanilou ti projel, potom tepnou, tělem,
a v mysli vzpomínku na kališnické předky
jak Žižkův bojovník se postavil těm zrůdám čelem,
bez zbraně, přilbice a štítu protilátek,
ochrany chemie a krytu záření,
holýma rukama, jen kolem beder šátek,
snad dole v podbřišku svíravé brnění,
třískal a kopal bych ty hnusné metastázy,
na množství nehledě, tvůj pravnuk, Mistře Jene,
trhal jim chapadla a krutě lámal vazy,
až budou tkáně tvé dočista vymetené.
A kdyby zdolala mě klepet přesila,
klesl bych vprostřed vřavy boje?
Ty kdybys bitvu přežila,
byla by výhra moje.
Ba, jestli nezdaří se tahle revoluce,
i to mé oči rozzáří a naplní mě klidem,
zemřeme přece společně a naráz, ruku v ruce,
když čas se naplnil, podobni starým lidem,
jak tolik toužil jsem a ty sis také přála,
vzpomínáš?, před tím hrozným nálezem,
to jsi mě ještě hodně milovala,
a těšila se na to...
…sem s tím železem!,
dost mudrování, vzhůru do útrob
a jestli příroda dá padnout mi v tvém těle,
nastavím prsa rád kusadlům nepřítele…
…kde krásný tak a vznešený
bych hledal hrob?! |