Zasvěcení bohyně ISIS
Slova se začínala zrychlovat a zvuky sílily. Safiyi bilo prudce srdce a její tep se zrychloval, pohybovala se rychle a její oči se dívaly skrz masku na něj. Také jeho obličej byl zakryt, ale ona ho znala. Byl velmi mladý.
Světlo z loučí osvětlovalo jejich vlnící se těla. Jejich stíny se odrážely na stěnách a tvořily úžasnou scenérii. V kruhové místnosti leželi na vyvýšeném prostranství a kolem nich stálo 12 mužů a žen v maskách. Zpívali a tančili do rytmu. Zvuk jejich hlasů se zvyšoval. Safiya krouživě pohybovala pánví v rytmu jejich hlasů. Hlasy stoupaly na síle a těla se začala pohybovat jakoby neskutečnou rychlostí. Náhle celá místnost vybuchla v jednotném vyvrcholení.
Safiyino srdce se pomalu uklidňovalo a tep se zpomaloval. Pohlédla na muže pod sebou. Jeho tělo se stále chvělo. Vzal jí za ruku, trhla sebou. Nechtěla to, ale chvíli počkala a pak ruku jemně odtáhla. Dvě kněžky k ní přistoupily, zahalily její tělo do bílého pláště a pomohly jí sestoupit. Měla černou masku, která se nádherně leskla, tak jako její vlasy. Byla krásná, i když pod maskou to nebylo znát. Nebyla tak mladá jako on. Protože prováděla zasvěcování mladých hochů již několik let. Ale stále při tom cítila stejné vzrušení jako poprvé.
Poté co Safiya odešla, pomohli muži Lateefovi vstát. Odvedli ho do malého pokoje, kde měl připravené šaty. Byl nahý, jen na obličeji měl bílou masku.
Uprostřed noci stála bosá a dívala se na hvězdy. Dívala se na svou oblíbenou hvězdu, které zářila nejvíce, ale byla tak vzdálená….
Z rozjímání ji vytrhl příchod jednoho z kněží, Alabana. Tiše promluvil: „Požádal o Trojí zasvěcení.“
V očích se jí mihl záblesk nevole. Není to zrovna obvyklé. Tělem jí proběhl mráz a srdce se rozbušilo.
„Kdo?“
„Chtěl Tebe, nechápu proč se ptáš, stejně to víš.“
„Ano, ale ….“
„Myslíš, že by mohli být problémy?“ zeptal se bez nadšení Alaban. Nebyl vůbec rád, že Lateef požádal o Třetí zasvěcení a spojení s Bohyní skrze Safiyu. Měl k ní zvláštní vztah a pokud se o nějaké ženě vůbec dalo říci, že jí má rád, pak to byla ona.
Nedala najevo vůbec žádnou emoci.
„Ne, s ním problémy nebudou. Nakonec se vzdá každý.“
„Jako Reshef?“
Reshef, pomyslela si a v jejích očích se objevily slzy. Jeho zasvětit odmítla. Mohla. Byla nejvyšší Isisinou velekněžkou.
„Ten byl jiný, pokud by prošel třetím stupněm, mohl mě ohrozit. V jeho srdci bylo příliš vášně.“
Trhla hlavou a beze slova odešla. Když uléhala k spánku, slabě se usmívala.
Lateef ležel a díval se do stropu. Tři dny. Dostane odpověď až za tři dny. Jak kruté. Hlavou mu stále běhalo milion myšlenek a proto nemohl usnout. Ale ani nechtěl. Stále myslel na ní a na její hebké tělo a krásné vlasy. Usnul až k ránu. Naopak druhý den když usínal doma, spánek přišel velmi rychle.
Třetího dne obdržel zprávu, na kterou tak netrpělivě čekal. Když trhal papyrus, srdce mu divoce bilo. Pak se rozesmál. Ano, svolila.
Seděla a Maibe jí česala vlasy.
„Líbí se Ti?“
„Na tom vůbec nezáleží, rituál je jen rituál.“
Nad tím se Maibe vždy podivovala a Safiyi i záviděla. Ona nikdy neprojevovala k žádnému muži svoje city ani emoce. Brala to tak nějak jinak. Byla dokonalá a zasvěcení uměla nejlépe ze všech. Vždy došla ke spojení s Bohyní. Ale nikdy nedala najevo svoje skutečné pocity. I když …
„Maibe, pokud chceš, mohu Tě také již přidělit k zasvěcení.“
„Ne, toto já dělat nechci,“ skoro vykřikla. A začala se třást.
Safiya to nechápala: „Vždyť je to tak příjemné. Jen nesmíš dovolit, aby Tě ovládl strach.“
„Nemám strach. Ale nechci to dělat.“ Velmi nevěrohodně řekla Maibe.
„Dobře, vždyť nemusíš,“ usmála se Safiya. Měla Maibeu ráda a chránila ji, proto nemusela tak jako ostatní provádět zasvěcení.
Lateef se probudil velmi brzy, nemohl ani dospat. Dnes podstoupí zasvěcení druhého stupně.
Naopak Safiya spala velmi dlouho a probouzela se zvolna.
Lateefa přivedli do stejné kruhové místnosti a nechali ho o samotě. Bylo tam hrobové ticho, jen louče slabě plápolali. Po chvíli přišla ona.
Přistoupila až k němu a měkce mu řekla: „Ještě můžeš svoje rozhodnutí změnit.“
„Ne!“ Odpověděl dost tvrdě.
„Chci to.“
Safiyou projela vlna nevole, ale odpověděla klidně.
„Zasvěcením prochází všichni jinoši z předních rodů, ale toto je něco jiného. Hodně Tě to změní a již to nelze vrátit zpátky. Dobře si to rozmysli.“
„Ne, rozmýšlel jsem dobře, jsem připraven.“
Ani nic jiného nečekala, byl příliš mladý a nedočkavý, neuměl krotit svoje vášně.
„Dobře tedy,“ kývla hlavou a vzala do ruky jednu louči a poodešla s ní stranou.
Do místnosti pomalu začaly vstupovat ženy zahalené v bílých pláštích s černými maskami. Rozestoupily se kolem a začaly zpívat. Pak přicházeli muži, kteří se zařadili mezi ženy. Měli černé pláště a bílé masky.
Safiya přistoupila k Lateefovi a odvedla ho do středu. Začala také zpívat. Pojednou začaly ženy i muži odcházet. To Lateefa znepokojilo. Pohledl na ni, ale v jejích očích našel jen odraz své tváře. Safiya cítila jak se chvěje. Vzala ho za ruku a pomalu odváděla pryč z místnosti. Šli dlouhou tmavou chodbou, ale znala cestu velmi dobře, ani jednou nezaváhala. Pak se objevily dveře, které otevřela. Myslel si, že je místnost prázdná, ale jak se začal rozhlížet, všiml si, že uprostřed stojí lůžko a kolem něho je rozsypáno mnoho růží. Bylo osvětleno svícemi. Dovedla ho před lůžko a sundala mu plášť. Mlčky se posadila. Čekal, že se něco stane, ale nedělo se nic. To ho vyvedlo z míry. On nahý a ona zahalena v plášti jen seděla a mlčela. Jeho pohled byl čím dál více zmatený. Stál a díval se na ni a ona na něho. Uplynulo několik hodin.
To bude dlouhá noc pomyslela si. Snažila se alespoň v myšlenkách ho trošku povzbudit a předat mu svoji vůli.
Lateefovi ztuhly nohy a začínal si myslet, že tu bude stát do té doby než zkamení. Srdce se mu skoro zastavilo a myšlenky….z ničeho nic mu bleskla hlavou myšlenka, aby šel k ní a sundal ji plášť. Pohnul se.
Zaplavila ji vlna radost, konečně. Zvládl to.
Když od něho odcházela, usmíval se ze spaní. Také ona se usmívala.
Probudila se až pozdě odpoledne. Slastně se protáhla. Zazvonila. Přišla Maibe a přinesla ji jídlo a pití. Jedla velmi rychle a stále se usmívala. Když dojedla, Maibe vzala tác a tiše odešla.
V zahradách ji dohonil Alaban.
„Jak to proběhlo?“
„Dobře, 4 hodiny.“
„Jsi dobrá. Já být na Tvém místě…..“
„Myslím, že na mém místě by jsi být nemohl.“ Usmála se. Dnes ji den nic pokazit nemohlo. Ani Alaban, neměla ho moc ráda, věděla, že na ni myslí, ale byl velmi oddaným služebníkem Bohyně. A proto k němu byla shovívavá.
„Třetí stupeň proběhne za 3 dny. Do té doby zůstanu o samotě. Bohyně tak rozhodla.“
Je chytrá víc než si myslel, ale nemohl nic namítnout. Pokynul jí a odešel.
No konečně, pomyslela si.
Tři dny uplynuly. Safiyi velice rychle a Lateefovi naopak pomalu. Vnímání času může být různé.
A přišla ta chvíle. Poprvé měli temně zelené pláště a maska jim zakrývala jen oči. Jejich rty se také spojili poprvé. Kruhová místnost byla plná svící a vůně jasmínu a růží. Růže je symbol Bohyně.
3 muži a 3 ženy stáli kolem nich. Odříkávali slova písně.
Jejich těla se již dobře znala. Spojení proběhlo 3x a bylo naprosto úžasné. Takovou rozkoš Safiya již dlouho nezažila. Zcela se mu oddala a on jí. Začali vnímat skrz sebe…
Když spojení doznělo a hlasy utichly, dlouho leželi v objetí. Zůstali tak i když již byli sami.
Safiyi zůstával úsměv na tváři po několik následujících dnů. Jakoby ožila. Zpívala si, celá se proměnila a rozkvetla. Také Lateef jen zářil. Ovšem jen do chvíle než se dozvěděl, že již nikdy se s ní nemůže spojit. Ovšemže to věděl, ale doufal v opak, jak jen mládí doufá. Pak chodil denně ke chrámovým dveřím a dožadoval se, aby s ní mohl mluvit.
Marně. Chodil každý den, pak obden, jednou za týden ….
Vydržel dlouho, několik měsíců, ale pak přestal.
Jednoho rána se setkala s Alamanem v zahradách.
„Nastává opět svátek Bohyně.“
„Ano?“ otázala se a bylo cítit napětí.
„Možná že už nebudeš chtít provádět zasvěcení?“ zeptal se Alaban s nadějí v hlase. „Myslel jsem na Maibe.“
„Maibe je velmi naivní a křehká, nemyslím si, že by Trojí zasvěcení zvládla. Dostala jsem znamení od ISIS… udělala pauzu….mám provádět pouze Trojí zasvěcení. Dala mi svou velkou důvěru a sílu. Zasvěcovat hochy v muže bude Nephthys.“
Zděšeně na ni pohlédl. Proti Bohyni se však neodvážil nic namítat. Takto bude mít neomezenou moc a navíc…. Někdy pochyboval, zda vůbec nějaká Bohyně existuje.
Nevěří mi, ale to nevadí. Pomyslela si. Neodváží se proti mně vystoupit.
„Jdi v pokoji,“ usmála se a podala mu růže.
Dívala se na něho a on na ní. Všiml si, že je stále krásná a mladá. V jejích očích zahlédl zvláštní třpyt a když to nich pohlédl naplno, spatřil nekonečné hlubiny. To je neobvyklé, po těch letech. Že by opravdu měla sílu Bohyně…?
Pomalu odcházel a ucítil vůni jasmínu. Kolem dokola šuměl vítr a jakoby k němu promlouvala sama Bohyně….Je vyvolená…
… Dívala se za ním, jak odchází …
Stárne, pomyslela si. Na něm se věk času už podepsal. Na ní však ne, proudila v ní nesmírná síla ISIS a všech mladých mužů, se kterými se spojila. Byla stále mladá … nestárla.
„Děkuji Isis, děkuji za Tvůj dar, budu již na věky vzývat jen Tvé jméno…“
… Zvedl se vítr a zdálky se ozýval nadpozemský hlas… Safiya… Safiya … Safiya… |