Nechci začít sněním

o těch co zbloudili

a nebo mají blízko k omylu

nechci zde vůbec snít

a když, tak o ničem

O ničem, co se zdvíhá, jak mlha tesklivá

a nebo padá, jak mlha tesklivá, přetesklivá...

strží, křemenem, na uzdě hlesu zachrastí jak suché jehličí

O tom, co neustále samo sebou pohybuje

- nehladoví, nekokrhá, netaje taji tajnými tajuplnými ... -

kolísá, ale ne v sobě

pouze sebou, ale bez sebe ---- pro letmý

velmi letmý posunek radosti

záběl, zázněj, nicotný bzukot včely...

pro ten, ano,  pro ten...!!!

co v těch ponurých a studených spárech zdí

vystavěl si hnízdo

navzdory...

Dny, má marnosti

dny obyčejné, všední...

přepečlivé, zneuznané

v podivným převlecích

zedřených kutnách, jak stromy bez kůry

pryskyřné dny, dny lepivé

lépe- li ulepené, upečlivší, ubytnělé

otesané svou neotesaností

kamínky v potoce omleté, omšelé,

lépe- li myšinou prolezlé

myší, vší, vší záští, štíry, roztoči....

neznám se k vám!!!

Kvůli těm mlhám...

a mohu- li...

tak se ptám, zda mohu

zda vůbec mohu, neznat se k vám

Zda mohu mít v lásce trychtýř vzdorovitý

slzu němou, vyhřezlou nad povrch

bzukot včely, té divoké, ano, té z nejdivočejších

mlhu, ta střeva podzimu

listí popadaného žebra

mlhu, tu tesklivou, přetesklivou, tklivou mi až---

ba, že opřu se o prázdno!!!

zbičovanými zády, šňůrami trhlin

krví, duší, svobodou...

...opřít se o prázdno

a v bezedné tůni dohledat se dna...