odpouštím
ze zdymadel segmenty dravých proudů
a na přelivu leskem vysvobozené touhy
vezou se vodoměrky
i úlomky mých rakví bezdůvodů
jsem tíže vzpěrač pouhý
a nedovedu vzepřít hranice --- můj břeh je příliš mělký
a stálé bystřiny se zjitří
že nevypuštěn zcela
zas opět znova znova si zakazuji dech
rozhodnut nerozhodný ve svém popozítří
by hladina se ticha nevzpouzela
když napětí už viklá to zadržené ve všech životech
sám nenávist z té zastavené vody
jež protéká víc přes náhody
než přes skutečnost neúnosnou
neztrávím vždyť nemám zase tolik železitých osnov
abych se v hrdém oblouku
neprotrh jizvami z měr chorých blokem od bloku
čekám tu neumořen tak trpělivě na příliv
na příliv síly z hor přetékajícího klidu
jen ladně přepadne mou korunu
a z hloubky za mnou nezešílí
než si svou pýchu odbudu
zůstane ve mně tam v mých útrobách prý zajatá a přece na trůnu
|