|
Proč zrudne bílý satén
sotva na něj hlavu položím,
jsem katovou nevěstou
nebo ještě sním?
Proč vždycky znovu lidem uvěřím,
ač se po sté brodím blátem směšných lží,
kam mě krutost "přátel" porazí,
když si myslím, že jim věřit smím.
Proč se na mě ďábel mile usmívá,
když mi číši plnou jedu uchystá,
a proč ženský šat jeho tělo zakrývá,
když do duše mi střípky zloby zabodá?
Kolikrát ještě budu schopná vstát,
když mi bolest oči zavírá
a kovář smutku v mém srdci nový oheň rozdmýchá,
kolikrát ještě a... proč já?
|
|
|