drfaust (Občasný)

hajko: tak v tom bych tvrdě nesouhlasil, neposkytnou trpícímu útěchu a podporu, je snad to nejhnusnější co může lékař či terapeut udělat. Co nám je platný moralizovat nad závislím na heroinu, že si za to může sám (že se přece intoxikuje dobrovolně), když je klidně možné, že s příští dávkou příjde o život? Navíc ani to, že se intoxikuje dobrovolně, není úplně pravda. Celé je to výsledek komplexního působení okolností, historie atd.

Nezapomeň, že u nás, pokud vím, neléčíme nikoho, kdo o to nestojí! Vždy a všude (pokud není nařízeno soudem) je léčba dobrovolná - od chřipky, přes rakovinu až po závislost. Čili, když se někdo léčí dobrovolně, tak se vyléčit chce; je šumák, že na začátku možná stojí nějaká jeho osobní blbost. A ta vůbec nemusí být znát. Závislost (resp. její vznik) je obvykle plíživě přicházející.

Mně se naopak víc líbí slovo pacient, protože závislost je nemoc! nemoc, které už se nikdy v životě - jsi-li skutečně závislá - nezbavíš. Vždy tu bude s tebou. A ke skutečně úspěšné léčbě nelze dojít bez (sebe)pochopení, že jsem nemocný a musím se léčit (pokud se léčit chci a nechci chcípnout s příští řezanou dávkou).

drfaust (Občasný)

neberu ti tvůj pocit, že slovo pacient je degradující, zbavující odpovědnosti

to si klidně mysli

nezapomeň ovšem při tom na to, že jak pacienti, tak klienti se léčí dobrovolně! (i ti pacienti a v Bohnicích, U Apolináře, na Ževlivu...) jim říkají pacienti. Léčí se dobrovolně, tudíž s vírou v lepší a je to projev jejich aktivity k tomu, aby jim bylo líp. Navíc si myslím, že aby celý ten proces byl úspěšný, je na začátku nutné si přiznat, že to sám nezvládám a potřebuji pomoci, kdyby nepotřebovali, tak tam přeci nejsou. Obávám se, že nesvéprávnost a podobně mohou akcentovat ve slově pacient jen ti, kteří se toho procesu, ať už na straně lékařů a terapeutů či pacientů, nemusí účastnit. Při skutečné léčbě k nim jako k nesvéprávným nikdo nepřistupuje. Lékaři dobře vědí, že kdyby to dělali, tak těžko někomu pomohou.

Ale je to jen slovíčkaření.

Slovo klient mi vadí především proto, že jeho úzus nedosahuje právě té hrozivosti/nebezpečí a tragičnosti stavu nemoci. Řeknu ti: ty jsi klient psychiatrické léčebny a zní to jako: jó to je v pohodě, dyk se nic neděje. Ale ono se děje, děje se sakra hodně. Podle mne vede ke zlehčování situace, která pak může vyustit v to, že léčba bude neúspěšná. To mi na slově klient vadí. Navíc mi klient zavání těmi tržními/ekonimckými vzbami (vztahy). Firmy mají klienty. Lékaři a terapeuté pacienty. Dokonce si myslím, že to klient v sobě, skrze ten ekonomický nádech nese právě zbavení se zodpovědnosti za svou léčbu. Já sem klient lékaře, on to za mě vyřeší. My jsme klienti cestovky, ona nás tam zaveze. Rozumíš mi jak to vidím?

V zásadě je to ovšem jen slovíčkaření. Kéž je trpícím pomoženo tak, jak je jim zapotřebí, nezávisle na tom, jak jim kdo říká.