drfaust (Občasný) - 26.10.2005 > neberu ti tvůj pocit, že slovo pacient je degradující, zbavující odpovědnosti
to si klidně mysli
nezapomeň ovšem při tom na to, že jak pacienti, tak klienti se léčí dobrovolně! (i ti pacienti a v Bohnicích, U Apolináře, na Ževlivu...) jim říkají pacienti. Léčí se dobrovolně, tudíž s vírou v lepší a je to projev jejich aktivity k tomu, aby jim bylo líp. Navíc si myslím, že aby celý ten proces byl úspěšný, je na začátku nutné si přiznat, že to sám nezvládám a potřebuji pomoci, kdyby nepotřebovali, tak tam přeci nejsou. Obávám se, že nesvéprávnost a podobně mohou akcentovat ve slově pacient jen ti, kteří se toho procesu, ať už na straně lékařů a terapeutů či pacientů, nemusí účastnit. Při skutečné léčbě k nim jako k nesvéprávným nikdo nepřistupuje. Lékaři dobře vědí, že kdyby to dělali, tak těžko někomu pomohou.
Ale je to jen slovíčkaření.
Slovo klient mi vadí především proto, že jeho úzus nedosahuje právě té hrozivosti/nebezpečí a tragičnosti stavu nemoci. Řeknu ti: ty jsi klient psychiatrické léčebny a zní to jako: jó to je v pohodě, dyk se nic neděje. Ale ono se děje, děje se sakra hodně. Podle mne vede ke zlehčování situace, která pak může vyustit v to, že léčba bude neúspěšná. To mi na slově klient vadí. Navíc mi klient zavání těmi tržními/ekonimckými vzbami (vztahy). Firmy mají klienty. Lékaři a terapeuté pacienty. Dokonce si myslím, že to klient v sobě, skrze ten ekonomický nádech nese právě zbavení se zodpovědnosti za svou léčbu. Já sem klient lékaře, on to za mě vyřeší. My jsme klienti cestovky, ona nás tam zaveze. Rozumíš mi jak to vidím?
V zásadě je to ovšem jen slovíčkaření. Kéž je trpícím pomoženo tak, jak je jim zapotřebí, nezávisle na tom, jak jim kdo říká.
