drfaust (Občasný) - 7.11.2005 > A to je velké medorozumění. "Autorská záměr" určitě existuje a i v mých dílech. Míním to jinak a sice přibližně tkato:
Díla, která mají nějakou estetickou působivost (působí sama o sobě, aniž by je autor dál komentoval - sem bych rád, aby patřila většina mých textů - mám tu i takové, o kterých se to říct nedá [z nejrůznějších důvodů, napříkla proto, že vyžadují jisté předporozumění]).
Díla, která mají estetickou působnost (získají estetickou působivost až po odhalení nějakého konceptu, záměru, odhalení metody, dobových souvislostí, odhalení vazeb atp. - tedy i výše zmíněného předporozumění). Estetickou působnost jako potenci esteticky zapůsobit. Nějakou estetickou působnost musí mít (zřejmě?) cokoli, co někdo chce vydávat za umění.
Já si myslím, že text výše, je schopen působit aniž bych ho komentoval - možná není, možná ne na každého...
Ale především: Já lpím na tom, že to jak ho chápu já - ten text (co do interperetace, co do sdělování) - není pro estetické působení toho textu podstatné. Má interpretace je jen jedna z mnoha možných, nijak privilegovaná. Jenže my nežijeme bez historie. A tento můj přístup nevyznává většina čtenářů. Většina čtenářů skutečně, tak jak se ptáš, hledá v básni jasné sdělení, že to a to autora trápí a že to a to (co říká lyrický subjekt, řiká autor). Tomuto zjednodušení se chci vyhnout, a proto radši nekonetuji vůbec. Nekomentuji, jelikož se bojím, že čtenář zamění komentář za dílo. Byl bych blázen, kdybych chtěl, aby to tak dopadlo. Jakékoli psaní by ztratilo smysl. Nechci.
Výše zmíněnou záměnu (u poezie), 80 let po českém strukturalizmu, provádí cca 80% lidí literaturu čtoucích - vlastní zkušenost z debat se čtenáři.
