Bez tváře se utopím
nikdy víc už nechci s proudem plout
za parníkem přívozním
tápu paží uchopit chci proud

do hlubin mě táhne dál
kámen který v srdci zakotvil
v dobách v kterých jsem se bál
písní sirén tance vodních víl

	A teď si s nimi podávám ruce
	tisknu je v náručí
	líbám prudce
	vpíjím se do očí
	tisící prvý
	než zuby žraločí
	smočí se v krvi

Uprostřed řeky
věky
jeden z davu
plavu
prázdná gesta
cesta
uprostřed řeky
věky
chycený v síti
cítí
život už prchá
hluchá
k prosbám jsou