|
| |
 |
Hanobcova hra
Autor: Biochemik () - publikováno 9.8.2001 (20:23:08), v časopise 15.8.2001
|
|  |
Hanobcova hra
Hanobec: Hle hra začíná a můj pán přichází, lze vidět mu na očích, že je v nesnázích. Srdce jeho bloudí on zamilován jest, avšak jako hrabě nevybral si tu nejlepší z nabízených cest. Zamiloval se do dívky chudého rodu, a jeho otec? Jeho otec na duši má zlobu sňatek povoliti nechce avšak on sám ač z bohatého rodu hanobí svůj kraj, pšššššt už přichází můj pán a za ním....... jeho matka....
Pán Ferdinand: Paní matko pochop, že mé srdce patří jí a jinou milovati nedovedu, z chudého rodu sice je, ale je má vysněná a to je snad důležitější.
Matka: Synu, tvůj otec chce pro tebe to nejlepší a při představě nespanilé paní nemůže spát a na těle má husí kůži. Pro vznešenou paní nehodí se kydat hnůj a dojit stračeny, to podle tvého otce mají dělat ty nevznešené kačeny.
Pán Ferdinand: Ale ona je jiná i vzdělaná je, ba hlavně krásná......ach matko poraď co dělat mám z téhle maškarády jsem už blázen sám
Hanobec: Ba ba ba ba ba, pánovi už kape do věže, z lásky má jen na těle otěže, ale co se dělat dá, jen to co se děje i teď, tajné schůzky při měsíčku tam dole u jezera. A co na to já? Já jen obyčejný kašpar sem, avšak mám oči a vidím lásku mládí a přeju mladému pánovi a jeho lásce hodně zdaru..... víc však nesvedu
Pán Ferdinand odchází
Matka: Jak vyřešit tuto zapeklitou situaci a pomoci synovi ke štěstí ??
Hanobec vystupuje z pozarohu
Hanobec: To paní nevím já a když né já tak kdo to ví, tak leda bůh a myslíte, že ten vám odpoví ??
Matka: Poslouchat cizí rozhovory se ani bláznovi nesluší, pro jednou odpustím ti, ale příště trestu nevyhneš se.
Matka se otočí a odchází z místnosti, v místnosti zůstává jen sám Hanobec a divoce poskakuje.
Hanobec: Tak paní matka Anna trestati mě chce, to nestačím, že v otroctví tu sem... ač blázen svou svobodu bych ocenil. Nu což za svým pánem dobelhám se, trochu jeho smutnou duši rozveselit, vy neznali jste ho předtím ten smutek mu dal oslí uši,teď v komnatě si líže rány od hádky s jeho otcem panem Jindřichem.........
Hanobec odchází zescény. Nastupuje scéna jiného pokoje ( světla se rozsvítí a na pódiu stojí Ferdinand)
Hanobec: Ťuk ťuk, můj pane mohu vstoupit do komůrky......
Pán Ferdinand: Dnes na tvé žerty nemám náladu můj Hanobče, avšak laskavost prokázati bys mi mohl..
Hanobec vstoupí do místnosti .
Hanobec: Pro vás můj pane bude mi ctí avšak trochu dobrého vína jako výslužka by neuškodila.... a jakou to vlastně laskavost prokázati chcete??
Pán Ferdinand: Když nemůžu ji mít já kvůli rozporům s mými rodiči, kdo jí tedy bude mít..... to pomyšlení mě ničí napíšu ti pro ní vzkaz a ten jí předáš......
Pán Ferdinand sedne ke stolu a začne psát, dopíše a podává list Hanobcovi
Pán Ferdinand: Zde je ten list a ten jí dej a rychle za ní utíkej místo kde žije dobře znáš, snad i teď tam cestu najdeš.
Hanobec: Neboj se pane, zpátky budu co by dup a odpověď snad donesu ti....
Hanobec se otočí a zmizí, světlo zhasíná a pak zase rozsvicí, do Ferdinandova pokoje vbíhá udýchaný Hanobec, Ferdinand má najednou na tváři úsměv
Pán Ferdinand: Tak co přinesl si odpověď, já toužebně ji čekám hned...
Hanobec (stále ještě udýchaný) : Pane věř mi rád bych byl, ale tvá vyvolená neumí číst ani psát a tak vzkaz ač napsán tvojí rukou byl jí k ničemu, vzkaz tedy budeš muset vyřídit jí sám osobně či poslat po mě.
Pán Ferdinand: Tak dobře dám ti tedy svolení k tomu abys jí můj vzkaz přečetl a její odpověď mi napiš na druhou stranu tohoto listu...
Hanobec: ÓÓ dozajista pane spolehni se a vlož svoji starost do mých rukou, vzkaz doručím a odpověď v zápětí ti donesu....
Hanobec zase odbíhá. Scéna : Okno vesnické chalupy, Hanobec na něj ťuká, otvírá Adriana Ferdinandova milá
Hanobec: Krásná paní jsem tu zas vzkaz přečíst vám mám osobně a odpověď napsat od vás.
Adriana: Tak povídej co pán mi chce , zdalipak na mě ještě myslí a miluje mě tak jako já jeho...
Hanobec se otočí k publiku a říka: Můj pán píše jako negramota jeho styl podobá se rýhám v hnoji po vidlích, a ještě je tu málo světla avšak přečteme jí co tu stojí...
Hanobec začne číst a do toho začne citovat dopis i pán Ferdinand.... který v bílém oblečení jako zjevení sedí na střešení.
Zjevení Ferdinanda: Ty krásko Adriano, na tebe myslím každé ráno
Hanobec: ( myslí si: číst to vůbec nejde ale snad dokážu to ) Ty krávo Adriano, na tebe musím každé ráno
Zjevení Ferdinanda: myslet zas až do večera kdy vstoupí můza do mého těla
Hanobec: muset zas až do večera kdy vstoupí jiná žena do mého těla
Zjevení Ferdinanda: a ty tvé oči a tvůj ret, nejkrásnější věc co znám já doufám že shledáme se hned jak to bude možné, miluji tě.
Hanobec: a v tvé moči a tvá zeď, nejkrásnější věc co znám je nic, doufám že neshledáme se i když to bude možné, maluji tě.......
Adriana ( začne vzlykat ): Cos za špatnou novinu si donesl, piš odpověd pro tvého pána, a ta zní...... Tvá slova bolí mě jak otrávený šíp, to jsi mě mohl rovnou zabít, s tebou už nikdy nechci nic mít tvůj vzkaz bych měla v hnoji obalit....
Hanobec ( zase mluví s publikem ): Tak vidíte, nechápu co pán ji psal, ...............hhhhhaaa co snad že bych já špatně četl pánův vzkaz....... to bych si snad nikdy neodpustil.... Ale pšššt kdyby se to dozvěděl můj pán zítra bych se houpal na šibenici...
Hanobec přiběhne do komnaty pána Ferdinanda
Hanobec: Pane vzkaz jsem doručil avšak odpověď tě nepotěší........doslova tu stojí...... Tvá slova bolí mě jak otrávený šíp, to jsi mě mohl rovnou zabít, s tebou už nikdy nechci nic mít tvůj vzkaz bych měla v hnoji obalit....
Pán Ferdinand: Tak to je moje urážka, Adriana štěstí má i když můj cit k ní ochabl již, že ji stále rád mám a setnout hlavu ji za tento vzkaz nenechám, teď odejdi Hanobče musím přemýšlet.....
Hanobec odchází z komnaty..
Scéna: Na chodbě si Hanobec stoupne a promlouvá k publiku
Hanobec: Tak vidíte uhrál sem to celkem dobře, král bude mít radost a pán Ferdinand ten si najde jinačí a vznešenější paní, to vím už jistě dopředu, tak vlastně všichni štastni budou.... a co Adriana ta venkovského chasníka si vezme a štastně bude žít tak jako můj pán
Tím končí tento krátký příběh a mě bylo ctí provázet tak vznešené hosty jako ste vy po našem hradě a jeho nádvoří.........
|
|
|
