Když světelný koncert hromů a blesků,
rozezní se krajinou,
tu hluboko v mé uvnitř mé duše,
zvláštní myšlenky plynou,
duní bouří,rostou...
Mám pocit, že mi snad vylétnou ven z hlavy
a roztříští se o ocelově šedou oblohu,
již zalijí jasným bílým světlem
a s hudbou dunivou,
poletí pak do dáli krajinou,až k vysokým horám,
kde se na jejich vrcholcích promění
na tisíce malých střípků,
které pak padají dolů do údolí,
- údolí zapomnění...