|
|
|
O možnosti našeho bytí a naší vlastní účasti na něm Autor: Kateřina Farkasová (Občasný) - publikováno 17.8.2001 (00:29:25), v časopise 24.8.2001
|
| |
„Nic nemá smysl, pokud do toho nevložím své tělo i ducha.“
Saint Exupéry
Dokázala jsem najít jednu pravdu života – přátelství s člověkem. Je to záhada lidského bytí, je to poklad duševního trezoru vědomí a nevědomí, je to vynaložená síla k poznání lidské vazby neskutečně držící rovnováhu světa. Není však možné uspokojit své touhy pouze jediným objevem, a proto si smíme ponechat ve své duši i další zbytky a kousky přání.
Každý člověk by měl vlastnit motiv svého usilování, touhu po vynalezení skrytého. Myslím si, že jen málokdo si tohoto je vědom, neboť jinak by nebyl lhostejný k životním krásám a vadám.
Vidím přítomnost pohledů nehledících k činu, ale k marnotratnosti bez jakýkoliv vznešených ideálů. Přeci nám není dáno existovat jen z poloviny opravdové energie vložené do kolébky schopností. Tak jako není možné pít víno z poloviny lahve a hrdlo nechat zalito tímž samým, co olizuje stěnu skla úplně dole.
Nelíbí se mi lenošivé zívání nad povinností žít svůj vlastní život. Protože, jak se poté stanete opravdovým someliérem života, když ani nebudete mít možnost odpovědět si na tíživou otázku mládí, natož si ji sami rozvážně rozprostřít mezi časovou linii? Nebudete mít představu o koloběhu lidského konání. To znamená, že být bez schopnosti udržení evoluce nynějšího je jako vražda její samotné podstaty, nezdá se vám?
Dokonale vysílám svou životní sílu do širokého okolí, a poté ji s patřičnou chutí nabírám zpět sedm a půl hodiny denně. V noci za odstínu tmy mám víčka semknuta v dělící čáru opony, za níž si herci čtou texty z listů papíru. Propůjčila jsem své celé tělo s nekonečnou duší k zasvěcení do pohybu světa. Kdybych do loterie bytí nevložila obojí, zřejmě bych se nikdy nedovtípila k některým řešením otázek svých možností a v tuto chvíli nezapisovala slova s jakousi egoistickou potěchou uvažování.
To vše bylo jen potvrzením lidského práva utvářet si své cesty sám a podle svých představ. V případě, že pochopíte sílu v sobě samém a sjednotíte ji v celek, potom vaše činy budou smysluplné a dokonalé.
Již jsem se vyjádřila o motivu, přání či touze k pohybu dění, zaznamenala jsem i nepotřebu vypracovávat možnosti a nabídky v plném možném rozsahu a lhostejnost k okolnímu počínání. Zdůraznila jsem své přesvědčení a víru v člověka, v sebe samotnou, ale i přesto všechno mne napadá destruktivní myšlenka, jež by jednoduše zbortila veškerou snahu vystavět základní kámen pro vývoj budoucnosti.
Co když už není nikoho, kdo by dovedl naslouchat a porozumět? Protože teprve porozumět svému okolí může provokovat již zmíněné spojení sil těla a ducha k nějakému smysluplnému skutku. Pokusme se o to, je to opravdu krásné!
|
|
|