procházím zemí

zmrzlých úsměvů

procházím zemí zavázaných jelit

lidé prší a umírají do klik

u Mekáče zvoní

klekání

 

 

 

v tom ruchu umělý

kostoklad roznemožnil klavír

zimní tóny

zimní dáma

jen zimní pán chybí

a na tapetách noty

v hostinci neuznaných vrahů

 

v půli prosince to samé, šla jsem

že půjdu domů, spát se sebou

a v prostřed prstu

v půli vlny

pošťák s upomínkou vztahu

 

 

 

 

a tak tu stojím

jsem pořád ta

i když jen zbytkem

z předešla