Když si shrneš svoje vlasy dozadu,
tak ani hospodskej stůl a cigaretokouř
nemohly zastřít
Tvůj hřejivej, milej pohled, úsměv,
vykukující někde zevnitř Tvý těloduše.
Jakoby zamrkalo dívčí srdce, holčička,
co ještě neobula tvrdý černý boty
na křivolaký bloudění
po kamennejch a asfaltobetonovejch
ulicích velkoměsta.

7.12. Léta Páně 1996