Pozdě na lásku
Když milovala, on nenáviděl.
Když mluvila, on neposlouchal.
Když prosila, on si nevšímal.
Když plakala, on se smál.
Pak řekla "ano" jinému
a on se zamiloval.
Večer...
Dívka sedí nad plamenem.
Zlatý okov v prst navlečen
bodá u srdce
a pálí v pomněnkových očích.
Horké tváře ozářené světlem
hladí slzy
a do ticha sahají steny.
Vše, co bolí
a vejde se do ženy
chce vyplakat v kapkách soli,
jež chutnají po hořkých mandlích.
Po dlouhé hodiny
oheň snášel hořkou sůl,
až ztratil sílu
a za bolestného sykotu
rozplynul se ve vzduchu.
Zhasnul. Zemřel.
A z kolébky za matkou
ozval se dětský křik...
|