 Čtenář - 30.12.2005 > mě zdaleka nejvíc zaujal vztah egil - tkadlec, Tkadleci, víš, že dokud jsi psal skutečně intuitivně, tvoje básně na NĚCO odkazovaly? A víš, kam mě nasměrovala, co mi vyjevila tahle báseň? Spokojený úsměv egilův, Tkadlec už nad tím přemýšlí, chce vědět, jak to dělal, no není to báječné? Čas slavit, egile, o samotě a potmě, génia zničíš, ale neukradneš. Tleskáš, tleskáš sám sobě, moc dobře víš, že tohle není Tkadlecova báseň, tohle je TVOJE báseň. Jinými slovy, je to špatná báseň. A Ty nejsi umělec, jsi dlaždič. Mráz má dobrý instinkt, všímám si, že jádru věci se vždycky nejvíc přiblíží první, spontánní a bezprostřední kritikou, až když začne uvažovat, až když připustí kompromis kvůli dialogu s volem, rozmělňuje se. A podstatě se vzdaluje. Tohle ostatně platí o psaní jako takovém, nebo ne?
| |
