|
|
|
| |
Co znamená svoboda, co značí a pojmenovává? Nyní jsem dočetla Richarda Bacha a jeho Jonathana L. Racka, jsem tudíž pod silným dojmem jeho poselství svobody. Bach na nás vykřikuje nutnost být tím, kým jsme se narodili, dokázat využívat všechny své síly, a přitom mít rád, milovat ostatní s nutností pomoci jim v učení nepoznaného. V tom všem se poté náhle odkrývá samotná dokonalost svobody. „Všechno, co nás omezuje, musíme odhodit stranou,“ řekl Richard Bach. Omezují nás předsudky, normy, strach ze svých vlastních sil. V překážce za osvobozením je také podle mého názoru pýcha a vidění sebe sama v neupřímném světle slávy své jedinečnosti. Domnívám se, že bychom ke svému vnitřnímu duchu měli být upřímní, skromní a poslušní, abychom s vyrovnaností pochopili celou podstatu svobodného žití a dosahování svých cílů. Když někdo píše třeba básně a s pílí a otevřeným srdcem naslouchá radám starších, zkušenějších učitelů poezie, pokročí o kousek dál, popojde o metr, vyletí míle vysoko, to všechno podle svého nadání. Záleží na ochotě uchopit své nedostatky a hrát si s nimi jako s modelínou, aby po nějakém čase z hlíny vyšla věstonická Venuše, poklad a zázrak lidského individua. Až se žák naučí radám svého mistra, je tentokrát na něm, aby pochopil úlohu svobody a dokázal poselství poslat dál, s láskou a ochotou. Kdo dovede podstatu života uzřít? Jistě člověk, jenž není s to se bezmyšlenkovitě, automaticky nadechovat a vydechovat, pozdvihovat a poklesávat svůj hrudník jen proto, že se tomu tak děje už od nepaměti. On dech zatají a vznese se k nebesům, kde pohlédne na zemi s dobrotou srdce, uvědoměním a svobodnou vůlí s možnostmi voleb. Volíš-li si cestu životem, jsi svoboden, nauč to však i ty, jež sami nepochopí… Je to tvá svatá povinnost, člověče!
|
|
|