|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tak a je tu opět jaro,
přibližně před rokem se to stalo,
potkal sem slečnu v zapadlém baru,
a teď někdy sám divím se daru,
jež seslalo mi nesporně samo nebe,
tedy daru – já myslím TEBE.
Znamenáš pro mě víc,
než jsem schopen říct,
a je-li láska reálny cit,
pak tedy musí jí být,
v nás ohromné množství.
Když vidím jakoukoli dívku,
vždy vzpomenu si na tebe,
a pak v tu chvíli volám do nebe,
ať bůh udělá další z řady zázraků,
a ty ať mi spadneš do klína z mraků,
dešťová kapka pro muže na poušti,
jehož štěstí nikdy neopouští.
Opustit ani nemůže když jej nemá,
jeho život letí jak patrona slepá,
až narazí v žádném letu,
do krásného baletu,
jménem já a ty,
a dohromady jsme to my,
a to je ta láska,
pod níž svět praská.
|
|
|