|
| |
 |
Byl se podívat ven (Hra světla)
Autor: poutnik (Občasný) - publikováno 11.9.2001 (13:02:14), v časopise 27.10.2001
|
|  |
Byl se podívat ven.
Chtěl být venku v prostoru. Ne zavřený mezi stěnami.
Byl venku.
Byl už vecer.
Pršelo.
Drobné kapky se snášely z nebe dolů.
Nevadilo mu, že prší.
Bylo příjemně.
Procházel kolem kostela.
Dveře byly otevřeny.
Vstoupil dovnitř.
Byl plný lidí. Zrovna končila mše a tak lidé kostel pomalu opouštěli.
Prázdnější, prázdnější,….
Ale atmosféra uvnitř na kráse neztrácela.
Měnila se.
Stál uprostřed kostela a vnímal to.
Postupně se zhasínaly lustry a zhasínali se svíce.
Ubývalo světla.
Kouzelná změna.
Jen tam stal a vnímal.
Uvnitř už nikdo nebyl. Jen on tam stal v tom šeru.
Snažil se plně vnímat tuto chvíli.
“Už půjdu . Půjdu ven. Ale tohle ve mne už navždy zůstane.“
Vysel z kostela.
Venku stále ještě pršelo.
Jemu to však nevadilo.
Kapky padali z nebe.
Vzdaloval se od kostela.
Rozhlížel se kolem.
Najednou se otočil.
Uviděl Slunce.
Z nebe padaly dešťové kapky.
Na jedné straně bylo před ním v dálce modré nebe. Na druhé straně bylo zářivé Slunce mezi mraky.
Bylo jich tam mnoho a byli různé. Bylo to úchvatné.
Mnoho prolínajících se odstínů, barev a tvarů.
Fialová , hnědá modrá,….
Zůstal stát směrem ke Slunci.
Zapadalo do mraků.
Do tváře mu padaly kapky deště.
Díval se Slunci přímo do tváře.
Viděl jeho zlatý úsměv i jeho černou stranu.
Slunce stálo proti němu.
Navzájem si hleděli do tváří.
On a Slunce, Slunce a On.
Čas jako kdyby zmizel. Jako by neplynul, jakoby se zastavil.
Stáli tam a hleděli na sebe.
Slunce se pomalu skovávalo, ale on z něho nespustil pohled..
Kapky deště mu dopadali na obličej. Cítil je.
Stál tam. Mraky měli stále úžasné barvy.
Nevěděl jak dlouho tam už stojí.
Slunce se nakonec úplně skovalo do mraků.
Jakoby se večer ukládalo do peřin.
Teprve pak od něj odtrhnul pohled.
Začal přemýšlet, zda se mu to jen nezdalo. Byl okouzlen.
Otočil se. Na opačné straně bylo klidné modré nebe.
Déšť neustal. Stále z nebe padaly miliony kapek.
Otočil se ještě jednou na úžasné barevné mraky ve kterých teď usínalo Slunce.
Přemýšlel o tom co před chvilkou viděl, cítil prožíval.
Byl očarován.Vydal se směrem k modrému nebi .
Kráčel…..
|
|
|
