Vteřina
Jedenadvacet drobných zlatých mšic
postaví pro mě malý vratký prám.
Prostě nasednu, co k tomu říct víc,
ta kocábka je jediné co mám.
Vesluju spěšně, nemám posádku,
horečně toužím přetnout času proud.
Života vězeň, nit v kolovrátku,
navždy vyplouvám, já naivní bloud…
Pod přídí kocábky voda pění,
přesto za chvíli ztrouchniví snadno,
když klesne ke dnu do zapomnění,
kde celé flotily víří bahno.
Než potopí se, loupím vzpomínky -
korzára směšná karikatura..
Třísek z vesel a nebo z kolíbky
zadřu si schválně co nejvíc, hurá !
A dvacet jedna drobná zlatá mšice,
už staví pro mě zbrusu nový prám.
Zas nasednu, co k tomu říci více,
ta kocábka je jediné co mám.