KrtiCa (Občasný) - 13.2.2006 > Máš krásná slova jakoby násilně spoutaná do básně. Navíc Filipe! Slovo obličeje napsat s tvrdým y!!! Kroky jsou hrozné. Nad třetí jsem dumala nejdéle. Nejvíc mne uchvátilo: Na pavlačích hledí v tmavé dvorky, opřeni o svou slabost. Tahle slova bohužel vyruší ten zbytek násilně působící.
Tady máš ukázku na téma tvé první, psala jsem to nějak počátkem své tvorby.
Věčný spánek…
Ještě zde kvetou bílé jasmíny,
ač půda už posetá je jejich květy,
dál padají k zemi plátky sterými,
a jako fráze, zní běžné věty,
Omamnou jejich vůni, dál vítr roznáší,
působí dojmem rozpadu, časem zmaru,
tady se sní, jen v bílém rubáši,
a věčný spánek nechodí jen k stáru.
Tu rovy v řadách, tvoří tiché aleje,
a jako by se zalekl veškerý světský hluk,
tam kde skřípou jen hřbitovní veřeje,
kde svého druha navštěvuje opuštěný druh.
S kyticí zde vídají, kulhavou smutnou paní,
den po dni, prochází tudy světlem i stínem,
a my všichni víme, víme bez ptaní,
se srdcem zlomeným, chodí tu za svým synem…
