|
|
|
|
 egil (Stálý,Redaktor) - 1.2.2006 > přemýšlím, kam se tvá poezie sune...
čistě dojmově: oproti dřívějšku: ubývá barev;
a ruku v ruce s tím - jako by verše nabývaly jiného stupně závažnosti (uvěřitelné); ale na druhou stranu - jako by se tak trochu vytrácela "hravost";
zdálo by se, že tvoje poetika stárne, lze-li to tak říct.
ale v hutnosti, z níž neslevuješ, ač, mám pocit, jsou okna o něco víc zvoucí a otevřená (což je svým způsobem ku prospěchu věci), je stále co hledat a nacházet.
| Body: 5
Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 ostrich (Občasný) - 16.11.2006 > Poslyš, čistě formálně, tohle je prostě klenot. To je provázáno skrznaskrz, všechno souvisí se vším, mnoho pólů a vyvážených napětí - a přitom to není žádné halabala poslepované klubko, je to architektonicky vyvážený tvar. Ten třetí řádek s dvojím rýmem oceán/živ, to je prostě pravidelný čtyřstěn. Ukládám, tohle si přečtu, když se budu chtít potěšit slovní virtuozitou. Kdysi jsem zkoušel kombinovat na piáně nesourodé tóniny a tak dlouho jsem hledal přechody, až to klaplo, tak tuhle skladbu mi to připomnělo. I když jsem ji někde ztratil. Tady se tohle ovšem neztratí, to je dobře.
Zajímala by mne geneze. Ale ptát se na to bývá považováno za neslušnost. Mne naopak cesta k vycizelovanému tvaru fascinuje možná víc, než tvar sám, protože obvykle zamlčením ukazuje na podivuhodné vlastnosti lidské mysli, ze kterých lze mít obecnou radost.
| Body: 5
Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
