Moře kreativity probouzejí moje myšlenky a splašeně pobíhají po vyprahlé poušti.
Jezera snových idealistů topící se ve vlastní naivitě, padaji k lagunovému dnu.
Řeky hloupých snů ubíjejí mou realitu
a mizí na růžových osidlech tupé magicky přitahující neznámé moci.
Potoky ostrých slz zaplavují moji duši,
kolmou k mému zvláštně nabytému srdci bez příčiny.
Prameny čirých myšlenek vytříděných do neposkvrněných škatulek,
hledají stejnou bezprostřednost spolčenou s upřímností v problikávajícím vesmíru.
Krůpěje dementních laskavostí zavalené mořskými kameny, prudí poetickou vypočítavost.
Kapky deště dopadají na ledovou nahou kůži, tiše si hovící na počátku složitého života.
|