Bez přestupu...

Hladovou nocí kraj si pozpátku couvá,
odchází středem víření vloček letu,
chapadla stínů vržená do strání,
výhledem plující,
pitoreskní obrysy stromů

pohání...

svíravé zamčení ledových pout
na cestách kluzkých,
     žene úsměvy do koutů,
                  do stínů mihotavých svíc...

snivý půlměsíc,
hýčkán duchnou přetížených mraků,
plynoucích časem stíhání,
vemlouvá se šeptáním                 (přelétavých ptáků)

k domovu unáší,
vymezen rozchodem kolejnic,
pádivým tempem si hudlá svou,
dálkou posedlý,
nic nedbá na tvé sny...