platonický myslitel

s touhou po mimoděložním oplodnění

píše dopis svému objektu touhy

nacházejícímu se 1200 km vzdušnou čarou

   Velkouvážená K.

 S nelehkostí v břichu Vám odepisuji na Váš ilusiorní posedlostí oplývající dopis jemnou rukou, avšak hrubým brkem, psán –

 - v prvu – dýchla na mě grafologičnost vašich neskutečných piruet malého „e“ ve třetím a sedmém řádku..och..v tu chvíli jsem cítil lehké brnění v nadbříšku prstu levé ruky..tam, kde kloub tropí na odvrácené straně úžinu kožní, kvůli které bylo již tolik válek..dutohorní vrásnění kolem vašich očí..bože, jak se vymykám svému jhu, když Vám píši..utápím se v inkoustu pera a rozpuštěn se pokouším odeslat se ve skrytu obálky a doufám, že alespoň pohledem políbíte inkoust –

 - bude to již nedávno, co jsme se kulatě neviděli úzkých 20 let a já přemýšlím, jakýmžto darem bych Vás obdaroval – zdali do not napsat pár veršů, či ve slovech napsat symphonii o křivce Vašeho lýtka – jak rád bych byl záhybem na punčoše byť Vaší nevlastní sestry – už tak bych byl o několik muk méně Vám přiblížen – není lehké býti spalován krbem nenasytných polen, u kterého si se sklenkou neuctivého vína hřejete v textilním podvečeru palce nohou při šelestivém křiku rorýsů lámajících se v mrazu do pytlů od cukru v nedalekém přístavu – zásilka eskymackých instantních poštovních ptáků vyznačujících se přeukrutnou rychlostí s nevýhodou jednoho použití – je na to přeci jen lépe o jeden stupeň proti mé prázdné množině – neberte mi prošlou jízdenku..vydýchaný vzduch..zbytky prázdného talíře..beznaději..snaží se mi vytrhnout papír a pero..neeee..doktore..ještě chvíli..prosím..

                                                                        S úctou Váš B.