Údolím vášně jsem se vydal jíti.
Strhnul jsem se k nesmírným pocitovým hodům.
Mohl jsem, chtěl jsem.
Však nedoknutelnost mě lapila.
Všeho dostatek se mi nabízelo, já však rozmýšlel, zda si to mám vzít.
Na stromech visely konve plné sladkého nektaru, průzračného a nesmírně lepkavého.
V potocích plavaly vory s malými mužíky, co nabízeli cukrandly.
Byli jich tisíce.
Z nebe padaly chomáčky cukrové vaty, vypadaly jak jemné beránčí lokny.
Tráva měla barvu duhy a to údolí stále nekončilo.
Všeho bylo dostatek a vše byla tak nesmírně blízko ...
Učiněný ráj na zemi.
Však něco mi říkalo, že to skončí a já si nestihnu nic užít.
I utrhnul jsem si ze stromu kousek kokosového suku.
Ó, ten byl lahodný, na jazyku se rozplýval.
Měl jsem pocit, že jsem v údolí sám a dopadla na mě jakási tíseň.
To začalo poprvé v ráji pršet ... |