Vážně. Vážně jsem se lekla. Jak seshora dopadl pruh

světla jako látka trhaná někým s prstama

nahýma od barev. Řekla. Trhaně

prodýchávala vnitřek - to sedm tónů zaseklo se v pruzích

bílá, černá, bílá, černá - to jsou jen přechody to jsou

mezery mezi jmény ale barvy! barvy téhle

plisované látky téhle hlíny zobracené nožem tohohle

výkřiku pláten tkaných prsty které škrtily Znovu

se propadala a prodýchávat vnitřek šlo jen s useknutím jedné

ruky tvrdé jedné ruky zněžnělého hlasu ... ze záhrobí co oblíkneš je

kroj je uniforma je jméno, náhrobek



Odtrhla svůj pruh.



Rám. Znám rány znám rámy tak lehce posunutelné od všeho

k ničemu. A potmě sbíjí se dřeva. Jen hmatem

se sbíjí pevný rám. Tam svůj pruh zamotám, tam se svinu

svůj nádech výdech vinu

svou vinu své tahy jemné jemným ...