|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Modlitba za duši D.O.
______________________
Na bruselské podlaze
muzea MODERNÍHO UMĚNÍ.
Dřepěl jsem na zadku
a čekal
před tuhým chlapíkem
Denise Openheima
až svou ocelovou hlavou
rozkřísne hladinu ticha
o komu hranu
kovového zvonu.
Kolem mě procházely
kolem mě se procházely
nohy,
tváře,
myšlenky.
Kolem mne se kulhavě vlekly
dlouhé minuty
dlouhé minuty života
složeného před oltář Denise Openheima.
Bál jsem se mrknout
opustit očima
tu tvář s železnými rysy.
Ani na vteřinu
ani na vteřinu v které je možno přijít o vše.
Nebo vše dostat.
Bojím se,
že kdybych jen na okamžik uhnul pohledem
už nikdy nedostanu
už nikdy žádnou nedostanu.
Proklouznou mezi nehty.
Proklouzne mi mezi nehty
trumfová karta z té hry
kterou nedostatkem erekce fantazie
hrajem pod názvem :"Můj ŽIVOT".
Čekám na ten jediný pohyb
jediné přikývnutí kovové hlavy
provázené hromovým přitakáním.
Zůstal jsem tam.
Dostali mě.
Ještě dnes sedím.
Pod dřevěným soklem
na němž chybějící trůn guillotiny
nahrazuje ATTEMPT TO RAISE HELL
Denise Openheima.
Dejte zprávu pozůstalým
že čekám zde ve strachu
jestli neuslyším v hrobovém tichu
kroky se vracet
její kroky se vracet.
Kolem mne procházely
mnou se procházely
nohy
tváře
myšlenky
zavěšeny v rámě
zaklesnuty pažemi
bok po boku s dlouhými minutami.
Až nakonec
Denisův chlapík
sklonil svou hlavu
přede mnou
přímo před mým zrakem
zázrak.
Vyměnil svůj mozek
za srdce zvonu
aby jím přeťal pouta
poutí do svatých míst.
Sic! Co rozum neohne - zlomí cit.
Jasný zvuk padajícího kamene
/ze srdce/
do pokorné dlaně .
Rezonuje notovým zápisem myšlenky
do tuhnoucí lávy
vyvřelé z nakřáplé hlavy.
Z MÉ nakřáplé hlavy.
Minuly roky...
Osvobozen zvukem klíče
zvonícího o mříže brány.
Brány druhého světa
jiného vesmíru
dalšího života.
Vracím se
vracím se ti
už navždy
A kdybych ti připadl
(duchem) nepřítomný
najdeš mě sedět
před soklem s chybějícím rámem šibenice.
Klečet na prdeli
před ATTEMPT TO RAISE HELL
kde budu se modlit
za duši DENISE OPENHEIMA.
|
|
|