|
|
|
Samota Autor: Saša Kravy () - publikováno 13.3.2000 (22:33:36), v časopise 23.3.2000
|
| |
Samota
Mraky na modrém na modrém nebi se ženou k rozplynutí
zamilovaný pár vedle na lavičce mě k zamyšlení nutí.
On do ucha ji něco šeptá a ona se roztomile směje,
to jen mi zase samota do ucha ohraný song pěje.
Samota, ano ta zrádná společnice,
chvíli je se mnou a pak chce být více.
Dýchá mi do tváře a já cítím její chlad,
do jejího obětí jsem bohužel spad.
Nechce mě pustit a já cítím pořád jen její dech,
snažím se jí utéct, ale je to předem prohraný běh.
Kráčím parkem a vedle mě dívka o které jsem snil.
Cítím se šťastný, svůj běh se Samotou jsem zvítězil.
Držím ji za ruku je to skutečnost? Ne je to sen.
Pak se probouzím a držím za ruku Samotu jen.
Její sevření je pořád těsnější, už ke mně nikoho nepustí.
Budu už asi jenom sám, snad mi to můj život odpustí.
|
|
|