Upadli jsme v zapomnění

skrz klíčovou dírku neviděni

maskujeme tváře tmavými pudry

aby bylo znát, že nám

z řas sklouzla slza ke koutku úst.

Černé kruhy od očima

z nevyspání

z přemítání

z únavy

maskujeme na růžovo

trávíme hodiny před zrcadlem

abychom si na obličeje

nakreslili tvář....

Protože až poznáme pod maskou klauna

sousedovic psa

za brankou

přes náměstí

bude pozdě na změny rolí

a texty osob s polemikou

s poznámkami

v rohu

kus papíru v ruce

a oči zasněně dál

budou sledovat ten děj

rozmile vítězit nad záplavou slov

co byla napsána jen pro pobavení

obecenstva kolem nás.