Neznámé stíny její duše
dotkly se letmo mého zraku
když kráčela jsem cestou školných lavic
Ozdobily mne hvězdným nebem…
Bolest syčela z Tvého těla
Kosti zhmotnily svou drsnou podstatu
a prameny slz hloubily koryto
tam kde nemohl posměvavý zrak…
Obtiskla se na Tvé hrudi razítka lásky
Zcuchaly Tvé vlasy střapce prstů
a Tys šílela pod něžným hedvábím
ztracená uprostřed zrádných plamenů mámení…
Dnes obehnala ses hradbou strachu
Vpustilas' dovnitř jen sazenici pravdy
a pokorně čekáš než obejme Tvé srdce známá paže
Penelopé jsi a krásníš věrností…
Smutek hlas Tvůj provoní skořicí
Zvadlé tělo vzpruží snítka máty
Jahody ochutí osamělá ústa a přítelkyně s radostí daruje Ti útěchu… |