kořeny prorůstají do oblohy

listí ze strachu chvěje se

ty kráčíš po trnech růží

dýcháš moji duši

neděs se

ale on nás slyší!

tělo choulí do kůry

brouci s tykadly černými

civí a pobíhají mezi stébly myšlenek

rezaví, rezaví tvoje oči

už nevidí sílu v mém těle

jsi zrádce, který kácí ty stromy

a až budeš hotov a spokojen

zůstane prázdno se zničujícím tichem

pak můžeš začít znovu růst

sám

já budu kvést jinde

s někým