On: Paví princezna se prochází zahradou...
Ona: Piš dál, fantazii se meze nekladou.
On: Jednou jsem ti něco dal,
víš,
tenkrát, když jsem se bál říct Ti do očí,
co cítím, co chci...
Tenkrát, když jsem o Tebe hodně stál.
Ona: Bylo to dávno.
On: Říkala´s ... už aní nevím,
snad jen -
Ona: Hloupost!
On: Byli jsme spolu, žili si krásně.
A pak -
Ona: Tak dost!
On: - pak začal jsem psát Ti básně.
Ona: V rozverných hlavičkách sedmi trpaslíků
zrodil se skvělý plán...
On: Psal jsem Ti slova něžná jak sen,
jemný dotyk dlaní, prsů a pak -
- zůstal jsem sám.
Ona: Když svítila světluška
a broučci potají...
... poslouchej, slyšíš?
Spolu si šeptají.
On: A konec snů v mlhavých ránech
naplněných touhou po polibcích.
Jenom pár dnů...
Loučení a zlost.
A toulky po nocích, pláč a sliby...
Byla´s jen host!
Už žádné kdyby... |