Bílý den a rudý večer

do soumraku spadá,

svůj život, svůj osud

já změnila bych ráda.

Ztrácím se v oparu deštivých rán,

mám touhu jít ven a zpívat,

osud snad každému je dán,

smíš stát, mlčet a jen se dívat.

Otvírám dveře pomalých lásek,

opatrně zkouším vejít dál.

Místnost je plná ohnivých masek.

To proto, aby ses mi smál.

Odcházím do dálek zahalena tmou.

Daleko od toho krutého smíchu.

Ke smrti není nikdy třeba dvou.

Nech si svou ješitnou pýchu.