Docela líbilo by se mi,

kdyby,

kořeny lidstva,

vyhnili.

  A po Zemi, by pak,

démoné chodili.

Svími spárami,

drtili by,

už tak roznité kosti,

lidstva.

A mučili by,

našeho otca,

otca lidstva,

jak se mu říka.

Pak by já,

stála sem,

na čelu smrtíci armády,

a mrtvé by se smály.

Jim už múže být,

tak akorát všecko jedno,

když prach jejich kosti zdobí,

mou cestičku slávy.