Malé holčičky s copánky mívají sny,

o princeznách ze zámku,

o princech na koních,

o bohatství, o lásce,

o šťastném dni.

Nemívám sny o kouzelných koncích.

Copánky mi ustřihli,

hodili mě do světa

a řekli - snaž se!

Dělej, co umíš, ať můžeš žít.

Vracet se do dětství už ani nechci.

Hádky mých rodiců, smutek a vztek.

Našla jsem na všechno ten správný lék.

Vypsat na papír to trauma z dětství.

A hrát si na život.

A hrát si na radost.

Malé holčičce ustřihli copánky

a nechali ji žít.

Teď píše o pocitech, které nechce mít

a žije ve světě, ve kterém nechce být.

Ta malá holčička s velikou mašlí,

co pro to nosila, aby ji našli.