Narodil se ze zeme a pisku v pusti Kalaharske dceri nacelnika Kukutina, znasilnene profesorem biologie a myrmekologem

projizdejicim nehostinou krajinou africkou v honbe za "bilym kalaharskym mravencem", ktery dle legend vyrabel a drzel ve svych rozsahlych podzemnich komnatach druh piva, kterym krmil mlade z vajicek prave vylihle larvy a kralovnu, ktere 

pak do zrudnych rozmeru narostl a zrudl zadecek...vyrustal jako divoch, mladi jeho nebylo vsak radostne pobihani po sluncem vyprahlem povrchu africkem, nybrz bitva o holy zivot s prislusniky sveho kmene, kteri jim opovrhovali pro velikost penisu a vrstevniky, kteri se ho stranili kvuli jeho rozdilne mentalite(v prostote mladi nebyli jeste schopni rozlisit rozdilu fyzickych), jevil se jim ponekud prilis dumavy a v rozhovorech s nim nalezali jen pramalo zajimaveho, navic navstevoval casto moudreho staresinu, ktery jediny ho prijimal jako sobe rovneho, castokrate spolu pak vychazeli do pouste s rycem a krumpacem vraceje se prapodivne veseli a se zpevem na napuchlych rtech......matka jeho ho milovala a byla pevnym bodem v neutesenem svete pomalu rostouciho mladika, jako jedina dokazala mu ukazat lasku, skutecnou a pravou lasku, kterou poznas, az kdyz nemilujes sam sebe(pozdeji bylo ji samou priznano, ze termin znasilneni nebyl tak docela presny, ona sama formulovala tehdejsi udalost slovy: 'Nahodne setkani v restauraci U Tri Medojedu'...[referuji nyni k poceti zde popisovaneho])...i otcin prijal ho za sveho a obcas nekolika kopanci do slabin pridal svou trosku do masomlynku vychovy, nikdy vsak nekricel ani nehanil nevlastniho syna ba ... nikdy na nej nepromluvil...

...I vyrostl do obludnych rozmeru, meril neco malo pres dva metry, dlouhe kudrnate a nezvykle plave kadere mu splyvaly az ke kolenum, jeho oblicej byl snedy, mel huste oboci stejne barvy jako jeho vlas, hnede oci, ktere jakoby chtely sami putovat svetem, draly se neuspesne ven z jeho lebky...jeho telo bylo nemene zajimave, nicmene v zapadni spolecnosti celkem bezne spatrovane na obrazovkach televiznich prijimacu, totiz nadprumerne obdarene svalstvem...

v jeho pripade vsak s drobnou vadou, v jeho tehdejsim veku sotva zpozorovatelnou, ponekud zvetsenym pupkem...

...jednou, kdyz prisel den, kdy adolescenti stavaji se dospelymi ...cas zapasu s pousti, matka mu sdelila tajemstvi jeho puvodu...tehdy take opustil v tajnosti rodnou vesnici....tak zacina pribeh o spaseni sveta

Jakousi shodou okolnosti se ocitame spolecne s Nim, za dva roky pozdeji v psychiatricke lecebne kdesi uprostred luhu, luk a poli, kde jablon kvete a ptacek zpiva...tedy tehdy jeste zpival...a jeste presneji na neznamem miste v Ceske republice...

"Takze furt budes tvrdit, ze ses narodil ze zeme a pisku ty kurwo cerna??"

Muz v bilem plasti stal nad pacientem remeny uvazanym k posteli, tak, aby nemohl pohnout ani malickem na leve noze...uvazany byl napadne snedy, jeho hola hlava svitila v zari slunce, ktere pronikalo zamrizovanym oknem do bile mistnosti, kde se prave nachazel akorat on a jeho postel a beloplastnik a zidle v rohu na pravo od dveri, venku byl teply pozdne jarni den, vzduch vonel svezesti a vlhkem lesa kdesi nedaleko, zpev neznameho operence se ozyval z blizkeho ovocneho stromu, za okny byl totiz sad, avsak druh ptaka je pro autora navzdy zahalen tajemstvim, jelikoz neni ornitologistou(a kdyby se jim stal na ten zpev uz si nevzpomene...to je ale nepodstatne, ze)...pripoutany mulat hledel s vyrazem ditete do casti stropu blize k oknu(oci mu svazat nemohli, nebo spise nepovazovali za nutne tak udelat), kde tusil alespon odlesky sveta venku, oci mu primo salaly radosti...detskou radosti a laskou k tomu obrazu, ackoliv to byl jen stin a temne oranzovy prouzek zapadajiciho slunce...

Doktor usedl na zidli: "Ja ti dam psychoanalyzu..." a z kapsy vytahl krabicku s pouzitymi jehlami, jednou z nich zacal pichat pacienta do malicku na noze, s usmevem pak pozoroval reakci sveho sverence..

"Nebud takovy, napln svoji dusi laskou a novym radem, pozvedni ruce k dilu a stvor spolecne se mnou a mymi nasledovniky lepsi svet...", odmlcel se "..bolest neexistuje, bolest je jen soucasti tvoji predstavivosti, byt mnohdy neschopni ovladat ji, vime to ...jako vime, co je dobre a spatne neschopni casto konat to spravne...prestan a osvobod mne z pout, pout nenavisti, kterou nas svazuji ti, kterym se nedostava lasky druhych...jak muzeme zit tak sami mezi ..."

"Drz zobak....jestli mladej nebudes normalni, tak si te tady nech...ame"

"Propust me, nic ti nebrani, rozvaz mi ta kozena pouta, jenom na okamzik ...projdu se zahradou a pokocham se vlhkou vecerni travou, vcera ji kdosi kosil a mozna i dnes ji kdosi kosi, bude trochu pichlava a simrat bude na mych chuzi neprivyklych chodidlech, nech me jit nacerpat silu, privedu vitr na podzim, co unasi spadane listi a snih do ledna, co pokryva mlcenliva pole a radost s laskou, ktere jako ten vitr doznely a jako ta ztichla pole nezni snehem vice mezi nami..."

"Chlape ty nikdy nebudes venku mezi tema tvejma vetrama...jo, ty budes mit ...az te nacpu cockou a mym parkem..."

trochu se usmal...a z kapsy vytahl malou lahvicku s autorovi neznamym obsahem, mulat okamzite znervoznel, jeho oci, jako by se zatahly ponekud zpet a vyraz cernouskova obliceje zmenil se z detske laskave a vlidne na pevnou a vseobjimajici silu salajici tvar, ovsem jaksi roztekanou, naplnenou snad zmatkem, ci premahanim...

"chtel bys taky co cikane ...hehe"...trochu usrkl, podival se na telo svazance, znovu si prihnul, upil nekolik loku a a hlasite rihnul...chvilku oba upadli v tichou kontemplaci, pozorovat je znamenalo vedet, ze oba premysleji nad otazkami rozdilnymi, dalo by se prirovnat je ke dvema polenum, jedno plave a jedno hori, zadne nemluvi...

    Co se stane priste??...pusti neboheho mulata nebo pouze zneuzije jeho telo...k...