Snad tisíckrát jsi rozesmál mé tělo –

                                      pištělo levným štěstím jako nad hrncem pára

A vůbec - kolikrát ses již nořil v odemčeném klíně?

Kolikrát pouštěl rybičky prozkoumat dívčí terén?

Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát...

Oloupal jsi hedvábí ženského tajemství

propůjčil tělu vůni rozechvělého chtíče

a také já nechala se zahalit šátkem vášně...

Kolikrát ještě podlehnem?

Nespočetněkrát, jistě nespočetněkrát...

Pojď – zbavme se zlevněného blaženství –

raděj utíkejme v náruč prosté louky

Tam usedni po mém boku

a pak nastavme nebi své oči...

„Prožil jsi jej?“