Emmet_RAY (Stálý) - 6.4.2006 > Nejprve bych vypsal některé věci, které jsou z jazykového hlediska nesprávně, nebudou to ani zdaleka všechny, nedělal jsem kompletní korekturu, ale i tohle ti třeba může pomoct při opravě, pokud s tím textem někdy budeš chtít dále pracovat.
"Policejní vůz značky - Škoda Octavia projížděl předpisovou rychlostí po Dlouhé ulici města Zlína."
- ta pomlčka tam nemá co dělat
"Musel se k tomu vracet znovu a znovu..- hledat rozhřešení, vinu. Jeho srdce křičelo -´Bože odpust mi. Neměl jsem právo. To se nemělo stát!...´ "
- takových inteprunkčních "zhůvěřilostí" máš v textu hodně i dále - pro neukončenou větu nebo výpověď se užívají tři tečky, žádné dvě tečky a čárka, vykřičník s nalepenými třemi tečkami hned vedle taky není správně
"Bože´...,jeho oči se vrátili."
- již zmíněná podobná chyba, je jich tam moc, už je nebudu dále vypisovat, jen ještě upozorním, že přímá řeč se v žádném případě nepíše takto: „A před čím to vlastně utíkáš?“, usmál se Arnošt.
ani takto:
„Před životem….A taky před pár doktory v bílých pláštích, kteří mě z celého srdce touží zachránit“, také se pousmál
správně by mělo být: „A před čím to vlastně utíkáš?“ usmál se Arnošt.
„Před životem... A taky před pár doktory v bílých pláštích, kteří mě z celého srdce touží zachránit,“ také se pousmál
dále:
„Ve vyšetřovací vazbě jste neřekl jediného slova Arnošte. Uvědomujete si co vám hrozí?“ - oslovení se odděluje čárkou
"Se zkříženými nohami a pohledem upřeným k obrazu..." - hu! se zkříženýma nohama - je to živý tvor
"Poznal lýtka i kotníky. Patřily jeho bratrovi. Měli nepřirozeně bledou až zelenavou barvu a stále z nich kapala voda."
- bez komentáře :-))
"Třetího dne ráno, když se probudil, vstal,promnul si oči, protáhnul se a sedl si na židli, vychutnávajíce si ten krátký stav ranní nezkalené mysli"
- přechodníky, ach jo - vychutnávajíc
"Naráz se všechny tempa zdály ne dost rychlá. "
-TA tempa zdálA
No, to jen na ukázku, takových chyb je tam docela dost, ale u rozsáhlejšího textu se to dá pochopit, vadí mi spíš jiné věci.
- Co mne při čtení trochu otravuje (a pozorného čtenáře to opravdu do očí praští) je tvá jakási zvláštní autorská patologie, se kterou popisuješ své hrdiny. Všimnul jsem si toho u všech tvých zde dříve publikovaných textů (které jsem četl). Prostě musí být výjimeční, úžasní, moudří... navenek obyčejní, ale... oni jsou něco víc! Oni to vnímají jinak! Oni se dostanou z toho bahna, do něhož je někdo/něco uvrhl!! (A to skoro ani nenadsazuji). Tím si řešíš něco osobního (nerad bych ti něco podsouval), nebo ses prostě rozhodl, že nebudeš psát o lidech venku, ale o andělech? Z toho pak plynou všechny popisy a věty jako:
"Jmenoval se Arnošt Sakura. Byl to mimořádně pohledný mladík. V jeho vzezření šlo o přirozenost, opravdovost a upřímnost. Neznal žádné masky či přetvářky. To, co cítil, co vyslovil a co kdy uvedl do pohybu, to vše tvořilo jednotu."
atd - taky to nebudu všechno vypisovat, ale je-li postava výjimečná, měl by to čtenář poznat především z jejího chování a ne podle toho, že mu to autor pořád omílá (další příklady už vypisovat nebudu, ale text je jimi prolezlý). Pak to vypadá jako přitažené za vlasy, třeba: "¨Cogito ergo sum – myslím, tedy jsem¨, napadlo ho a hořký úsměv na okamžik zkřivil jeho tvář" ...proč zrovna Cogito ergo sum - tedy citaci, kterou je schopný použít i redaktor deníku AHA? To je ten problém - výjimečná je Renata, vyjímečný je David, vyjímečný je Arnošt, vyjímečná je Jonela, dokonce i Davidův bratr má jakési zvláštní kouzlo - až na to, že tohle nám vždycky musí sdělit až vypravěč a skoro to působí, že vypravěč má nutkavou potřebu toto sdělovat. Tímto ztrácí příběh na uvěřitelnosti, což je škoda, vzhledem k tomu, že jinde se zase o uvěřitelnost, reálnost snažíš (jména měst, budov...). Ten text má nejspíš ambice být "hlubokým příběhem", obsáhnout lidské emoce, důvody mnohého jednání, máš tam postavy se vzájemnými vztahy, které se vyvíjejí, retrospektivu, prolog, intermezzo... Jenže podáváš to jako pohádku, zkušeného čtenáře to nedojme ani neuchvátí, místy je to spíš na pomezí nechtěné vtipnosti až trapnosti, diplomaticky řečeno - kýče. Položil na okno pilník. Táta zdrcený nad tím, co se synem v léčebně udělali. Nalezení rovnováhy v rumunském pohoří. Nešťastná nehoda. Osvobození otcem Davida a vzájemný pláč. Návrat zpět a smíření se s mrtvým bratrem a na obloze se příjemně usmívá slunce.
Neříkám, že to je špatný text, neposmívám se mu, ale má blíž k letnímu čtení magazínu Tina než ke krásné literatuře - toť můj dojem. Samozřejmě, že ve srovnání s letním čtením je to literární skvost, jenže literárních skvostů já už četl dost, tak poznám, že k Tině má tato povídka blíž. Ale pozornost si zaslouží a je lepší a propracovanější než mnoho jiných textů tady.
3 s doporučením
| Body: 3 Doporučil
|