|
Až pojedu cestou
se svou drahou zesnulou
kápnu do krku marjánkový žal
Pomnu čekat nadále
až roztrhnu jí korále
a s ostudou půjdu zase klidně spát
není vůbec čeho se bát
neboť lid ze sémě musí jít už srát
Natloukánu si kebuli
s radostí si zabulím
při vědomí že jsem chudák sám
Já nechci žádnou okousanou věc
neb jsem přecpaný pohledem na hec
v dnešní zralé době živý a plodný až do nebes
moje zlatá bejby
lásku dokonalou přej mi
tys přec jen husa stará pitomá
já tě holka nemám ksakru rád
a budu to z okna den co den řvát
je to život pitomej
pro někoho zas přízemně lákavej
já ho nenávidím ať je či není takovej
stejně všechno spěje do pekelného zmaru
tak proč sbírat střípky zdaru
až vysvitne slunce nad zenitem
zachvátí se naše těla studem
Forma obsah zničí
v polámaném klíči
leží pravda duševna
obávaného to slunečna
ztracené jsou dny
ztracené jsou kusy bytí
ztracené jsou nebeské zvony
aktuální obecné blití
Jen si jednou vzpomeň
na hospodu na svůj kořen
snad ti to do písmene vysvětlí
v čem tkví populační tažení
----------------------------------------
24.1.06 | 
