TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 26.11. Artur

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Fight party
Autor: Tomáš Nois (Občasný) - publikováno 2.4.2006 (21:12:52)

Emmet_RAY (Občasný) - 5.4.2006 > "Namísto toho jsem švihla já a přeřízla nepřítelovo lýtko, které mi nastavil. Muž se sesunul na zem a chytl si lýtko oběma rukama. Naběhla ošetřovací služba a lýtko mu v rychlosti sterilizovala a obvázala bandáží." - celkem zoufalá stylistika a to nejen tady "Co se tam dělo, to už vůbec nebudu popisovat, protože by to některé lidi mohlo velice pohoršit a to nemám v úmyslu." - takovéto kostrbaté promluvy jsou ukazatelem amatérismu a vytrhávájí z dějě, připomínají čtenáři, že jde "jen" o povídku navíc text obsahuje poměrně velký počet chyb, překlepů a neobratných formulací "Dva velké krajíce chleba, právě upečeného v breadmakeru, zařízení, do něhož naházíte vodu a nějakou směs, necháte to nějakou hodinku dělat a pak vám z toho vznikne křupavý chléb." - to je dobře, že nám to hlavní postava vysvětluje, ale je třeba se do ní vžít - ona nemá tu potřebu to někomu vysvětlovat - pro ni je to běžný předmět každodenní potřeby, proto je třeba dělat ty popisy fikaněji text je kupodivu docela čtivý, některá místa jsou slušná, ale prospěla by mu korektura a to i stylistická, taky působí až příliš amatérsky - prozrazuje nejspíš autorův nízký věk a nevypsanost, je až příliš inspirován vším možným, název odkazuje na Palahniuckův Klub rváčů, působí to ovšem spíše jako Kingův Running Man - tedy jeho filmová adaptace. O ukradeném Smrťovi nemluvím, Pratchett má mraky fanoušků takřka v každé zemi, pokud od něj něco použiješ, tak by to mělo mít logiku a ne jen proto, že se ti to "prostě strašně líbí" - jinak máš tuto povídku zabitou pro každého, kdo má Zeměplochu rád. Symbolů smrti je přeci zatraceně moc, tak proč tam hned plácat modré plamínky v očních důlcích. Na tvém textu je nejlepší první polovina, docela slušně to vytvořilo atmosféru prostředí i doby, kde se příběh odehrává (byť mám k mnoha věcem výhrady). Seznámením s Assasinem už to jde dolů, jak v popisu, tak v příběhu, protože zatímco jsem první část mohl brát jako jakýsi úvod, tak v druhé půli už zoufale vadí, že vlastně o ničem nepíšeš. Mladá bojovnice potká na pařbě týpka, se kterým se vyspí a pak se sejdou v ringu (zcela čtenáři chybí moment překvapení), kde on ji zabije. Katarze žádná, vývoj žádný, nic... Jen závěr ("Bylo tam pouze prázdno.") by snad mohl trochu naznačovat, že ti šlo o jakési zpodobnění prázdného světa budoucnosti právě takto plytkým životem, příběhem i vlastním koncem Coppery, ale mělo-li tomu tak být, tak se ti to moc nepovedlo a navíc by šlo o již stokrát omílaný autorský záměr ;-) Dávám sice nízké hodnocení, ale nemusel jsem se do čtení zas tak moc nutit a jisté znaky talentu vidím. Myslím, že se časem vypíšeš k mnohem lepšímu výsledku, než je tento.		Body: 2

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Emmet_RAY
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + šest ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game